čtverec

Tahle báseň je čtverec.

Visí ve vzduchu na bílé šňůře.

Je to čistá senzibilita&zhmotnělá únava,

tahle báseň je kyblík v písku,

lopatka zahrabaná na pláži minulý léto,

slunečnice vytrhnutá z květináče

a tráva co zarůstá chodníky,

všechny starodávný, mléčně dětský místa,

říční břehy a pichlavý trsy bodláků....

 -

jsem teď čára barvy,

rozlitá plechovka,

cákanec na zdi,

Slepá cesta-hluchá ozvěna…

(červenec se přelije do června a oba spolu splynou v jeden spící měsíc

plnej snů a zvuků plechové střechy nad hlavou)

-

nádraží a malá amélie, co sedí na lavičce a má hlavu v dlaních,

zpívám s ní potichu valčík a obě trošku brečíme,

vlak dneska nepřijede, což znamená další den o hladu

a spánek v polomrtvým parku, nohavice od vína a netopýra co mi hlídá plíce..

V rádiu prší a ze země se zvedají dávno pohřbený rakety, rozbitý vesmírný lodě

a vrací se    nahoru na oblohu

špendlíkama připíchnutý hvězdy,neony co nadechujou a

vydechujou tmu zářícíma plícema

a tak podivný město

-

tahle báseň je čtverec

-ani kruh, ani had co se kouše do ocásku-

tahle báseň je čtverec,

upoutávka na obchodním domě,

reklama na absolutní štěstí,

co ve vzduchu čeká a houpá se,

dokud ji někdo nesestřelí dolů, nesebere zažloutlýma rukama

a opatrně

nepromění

v děvčátko.